Článek (by Lea222)
Úvod:
TMNT 2003, plno lidem se při vyslovení tohoto slova vynoří otázka: ,,Proč vlastně seriál autoři znovu předělávali? Proč nezůstali při starých želvách? Vždyť je to o ničem“. Takhle nějak reaguje většina z vás.
Klasika zůstává klasikou, to je beze sporu a všichni se shodneme na jednom, staré želvy byli něco s čím jsme vyrůstali a na svoji dobu velice solidní a úctyhodný seriál s kvalitní a nesmrtelnou znělkou. Proč by tedy měl být nahrazen nějakou bezvýznamnou a novodobou fraškou? Realita je poněkud jiná, zajímavé na tom je, že tato ,,fraška“ se stala jedním z nejsledovanějším seriálů Ameriky a předabována byla již do několika jazyků, proč ne tedy do češtiny?
Rozhodně bychom měli dát novým želvám prostor a hned je neodmítat, to co bylo očím neviditelné se rázem může proměnit v pořádnou závislost. Ptáte se
proč si jsem tak jistá? Vlastní zkušenost.
Podivuhodný den aneb jak jsem přišla k novým želvám
Jsem pátnactiletá holka k jejímž nejoblíbenějším zálibám patří samozřejmě sledování televize, nuda vás přiměje k různým věcem. Jako snad každý, také si sem tam sednu k dětskému programu jménem Jetix. Našla jsem si zde hned několik oblíbených seriálů, ale seriál, který mě naprosto uchvátil bylo anime Král Šamanů, naprosto úžasný seriál plný kouzel, duchů s nespočtem dobrodružství. Každý den pravidelně v osm večer jsem přiběhla k televizi a sledovala každý díl kousek po kousku. Jelikož tento seriál má 64 dílů, zkouknuto jsem měla rychle. Chyba nastala, když Jetix vysílala tento seriál pořád a pořád (a stále vysílá), začali mi s tím seriálem vymívat mozek, viděla jsem všechny díly a to celkem čtyřikrát (opravdu nekecám). Půl roku jsem si musela dát pauzu, postupem času už mě nebavilo pořád se koukat na to samé dokola.
Byla jsem zvyklá mít pořad na, který bych pravidelně koukala a najednou nebylo nic. Ta představa koukat se pořád na seriály, které znám nazpaměť mě děsila.
Ovšem konečně přišel Ten den….
Den kdy mě nuda opět donutila přepínat programy a znuděně čučet na programy absolutně nezajímavých a jednotvárných pořadů. Až v tom najednou, co si se mi mihlo před obrazovkou, zmačkla jsem tlačítko na ovladači zpět, abych viděla co jsem to vlastně přejela. Byl to pro mě absolutně neznámý program se jménem A+ (v tu dobu logo bylo pro mě nepřečtitelné).
Nějaké stíny se ukrývali v temnotě, bylo vidět pár chlápků v černých maskách a meči…Ten, který proti nim stál nebyl nikdo jiný než želvák s modrou bandanou na očích. Pomyslela jsem si,, to snad ne“, můj oblíbený seriál z mládí se vrátil, ale teď vypadal úplně jinak. Najednou byl nějaký temnější, modernější. To co mělo ale přijít, mi vyrazilo dech. Leonardo celý promočený dešťovými kapkami se najednou vrhnul na desítky pěšáků, panečku jak mu to šlo, koukala jsem s otevřenou pusou a vesele hltala bitevní scénu. Chvilkama nastalo prolnutí scény a děj se přesunul do domu, kde zrovna Donatello a Raphael myli nádobí. Velmi vtipná scénka, když se Michelangelo škodolibě usmíval, že nemusí mýt nádobí. Díl nakonec skončil poražením Leonarda, kterého pěšáci vyhodili oknem rovnou April do bytu.
Naprosto úžasný dojem na mě zanechal jeden jedinej díl, který jsem navíc neviděla celej a už jsem věděla, musím vidět více. Vzhledem k tomu, že jsem angličtinář a želvy jeli s českými titulky, posílila jsem i svoji znalost tohoto jazyka. Na A+ jelo pouze 52 dílů, pamatuji si můj velký smutek, když vysílali poslední díl druhé série, od té doby ho už nedávali. Ovšem, nikdy jsem nezažila krásnějších večerů, které jsem díky želvám strávila, děkuji za ně. Želvy si v mém srdci vybojovali čestné místo nejlepšího animovaného seriálu.
Teď jsem vám řekla svůj příběh a zkušenost s TMNT 2003, buď nad tím mávněte rukou a nebo si řekněte, přeci jenom by ta nová verze nemusela být tak špatná.

